Byli atraktivní i pro Paříž. Zejména Romky v klasických pestrých suknicích, kterých měly šestnáct i více, protože veškerý majetek nosily stále u sebe. Pařížané obdivovali jejich půvab, našité zlaté penízky, ba i hádání z ruky, předvídání budoucnosti, zaříkávání i praktiky, jak získat milého, jak ublížit nenáviděné osobě, jak přivolat smrt, jak otěhotnět. Atp.
Není nezajímavé vědět, čím byly a jsou zvláštní rómské ŽENY.
Romové tu předváděli loutky i cvičené medvědy, opičky, hady. Což vycházelo z jejich hluboké znalosti přírody, i v tom si romipen zaslouží uznání.

Hlavně tu, stejně jako předtím i potom jinde, dali nahlédnout do umění svých ŘEMESEL.

Jenže od poloviny 15. století se dosavadní pohostinnost začala měnit téměř v celé Evropě v nedůvěru a otevřené nepřátelství k Romům. Vzhledem k doprovodným a doporučujícím listinám šlo opravdu ráz na ráz, že je už v roce 1427 pařížský arcibiskup exkomunikoval z církve. Ani nedodržel sedmiletý papežův příkaz. Hlavním důvodem bylo chování, které se neslučovalo
s křesťanskou morálkou.
Byla chyba ve středověké majoritě a navíc z různých národů? Nebo se měli chytit za nos Romové? Nebo byly na vině obě skupiny?
Rozhodně se ve středověku ukázalo, že pozitivní diskriminace, tenkrát formou ochranných glejtů, se přiliš neosvědčila.
Ještě si ozřejměme, kdy se kde v Evropě objevili v hojnějším počtu první Romové.
Dnes žijí na všech kontinentech, mezinárodní představitelé
Romů odhadují, že jich je ve světě nejméně deset, spíše však patnáct milionů. Nejvíce ve střední a východní Evropě.
Yugoslavia 1348 France 1419 Sweden 1512
Czech Republic 1399 Belgium 1420 UK 1514
Germany 1407 Italy 1422 Finland 1515
Romania 1416 Spain 1425 Norway 1544
Switzerl. 1418 Poland 1428 Russia 1700

Ponořme se však opět do historie. Nebyla vůči Romům laskavá, naopak.

Za pozornost stojí, že nejkrutěji se k Romům chovali tam, kde se mluvilo německy. Byl pak později Hitlerův holocaust vyvrcholením těchto nálad? Ale držme se časové posloupnosti:

1496 - za vlády krále a pak císaře Maxmiliána I. byli Romové “Usnesením říšského sněmu” ve Freiburgu obviněni
z vyzvědačství pro Turky, totéž o rok později v Lindavě( Lindau )

1500 - edikt Maxmiliána I., podle něhož musí Romové pod hrozbou trestu opustit německou říši

1545 - zakladatel rakouské linie Habsburků Ferdinand I. vydal mandát, dle něhož bylo Romy třeba vyhnat ze země, ale neubližovat jim

1548 - říšský sněm v Augsburgu už vydává usnesení: kdo cikána zabije, z žádného mordu vinen býti nemá

1556 - i Ferdinand I. vydává mandát, jímž přikazuje romské muže trestat mučením i smrtí, ženy a děti využívat na různé práce

1576 - rolnictvo v rakouských državách nesmí Romy nechávat na svých gruntech

1577 - německý říšský sněm vyhlásil ve Frankfurtu nad Mohanem ( Frankfurkt am Main ), že zabití Roma není zločinem

Přes stále ostřejší protiromská usnesení zemských sněmů ovšem Romové dál pronikají na západ zejména z Polska a Uher
a jejich počty rostou. Některé skupiny čítají i několik stovek lidí. Pro tolik krků se ovšem složitě hledala obživa, proto narůstají drobné krádeže a lesní pych. Souběžně roste antagonismus místního obyvatelstva.

022
Jisté uvolnění nastává během třicetileté války, Evropa měla jiné starosti! Kam se člověk podíval, tam se válčilo. Romové byli v pohybu, neměli žádné zázemí, a přece dokázali přežít!
I tato skutečnost (“sociální inteligence”) posiluje obdiv
k romipenu.
Když se všechno ustálilo, vrátila se do původních kolejí
i nenávist k Romům.

1688 - habsburský monarcha Leopold I. vypověděl Romy ze země

1697 - týž panovník je prohlásil za psance: kdokoliv je mohl beztrestně zastřelit jako škodnou, ženám a dětem byly uříznuty uši a byli vyhnáni za hranice

1701 - Leopold I. ještě přitvrdil: nejvyšší tresty platily při opakovaném zadržení i pro ženy

1706 - následník trůnu Josef I. dal umístit na hranice tabule se zákazem vstupu Romů; obrázek byl výmluvný: muž visel na šibenici, ženě a chlapci uřezávali uši a bili je metlami

1710 - je vydán patent místodržitelům - v Čechách se mělo uříznout pravé, na Moravě levé ucho

1721 - ani další panovník Karel VI. nebyl humánnější - uzákonil zabíjení dospělých romských mužů i žen
Člověk se zdráhá uvěřit, co taky dokázala vysoce civilizovaná část Evropy v období renesance a baroka. Souběžně s těmito zvěrstvy vznikaly majestátní chrámy, honosná zámecká sídla, dodnes obdivované malířské výtvory či sochy. Chování
k Romům těžko budeme obdivovat, spíš bychom tento úsek dějin chtěli zapomenout. Zároveň jde o memento pro obě skupiny: až tam to může dojít, přestože Romy zpočátku všichni vítali.

Romové to těžké období žili. Není divu, že se pokoušeli obejít zákony a stávali se vychytralými. Vytvořili si vlastní normy dobra a zla, PATIV A LADŽ.

Tyto principy byly vždy pro Romy svaté a jejich porušení znamenalo kmenový soud. U Olašských Romů dodnes přežívá jejich KRIS.

Matyas Korvin-Kresba-Janda
Naštěstí se však nechovala celá Evropa k Romům stejně ukrutně. Třeba v Čechách přezdívka Cikán dokonce obsahovala statečnost. Roku 1481 nazval král Matyáš Korvín Jana ze Slupska “Cikánem”, protože velel skupině Romů, která sloužila
v královském vojsku. A rodina toto přízvisko používala až do konce 18. století.
Hlavu Cikána měl dokonce v erbu šlechtický rod Cikánů z Čermné. Ještě v polovině 16. století byla v jižních Čechách mezi Neromy rozšířena přezdívka Cikán. Ze stejného století jsou známy třeba ze Stříbra písemné zprávy o peněžitých darech procházejícím romským skupinám.

Ve střední a jihovýchodní Evropě bylo zkrátka postavení Romů příznivější než na západě. V 16. a 17. století rozšířila Osmanská říše Turků hranice až po jižní Slovensko a obě bojující strany využívaly služeb šikovných romských kovářů. Kovali nářadí, kování, zbraně. Romové tu rovněž vykonávali různé služby pro hradní panstvo, na dvorech se uplatňovali jako hudebníci.

Od 16. století se datuje i první usazování romských kovářů na okrajích slovenských měst, městeček a vesnic.
Museli si zvykat na nový, usedlejší způsob života. Ale těch, co přestávali kočovat, přibývalo, protože během 16. a 17. století přicházejí další a další početné skupiny ze západní Evropy, kde nebyli schopni už Romové snášet pronásledování. Objevilo se jich tolik, že se jednotlivé uherské stolice začínají bránit různými omezeními.


Průlomem do vztahu k Romům se stala v Rakousku vláda Marie Terezie a jejího syna Josefa II.

024
025
Marie Terezie sice zprvu navázala na své předchůdce a roku 1749 nařídila Romy vyhošťovat ze země. Ale pak se je pokusila proměnit v rolníky, přinutit je ke splynutí s ostatní populací. Poprvé
v dějinách Romy z Rakouska nevyháněli, ale počítali s nimi jako s obyvateli své země.

Šlo ovšem o násilnou asimilaci, která se ztuha mohla setkat s úspěchem. Romům sice byla přidělena půda, křtem dostávali křesťanská jména, nebyli už nazýváni “cikány”, nýbrž novosedláky (německy Neubauer, maďarsky Új-Magyar). Jenomže od nadřazenosti, nerovnoprávnosti císařovna neuměla uhnout: pod trestem zbití holí nesměli Romové používat vlastní oděv, jazyk, nesměli se mezi sebou ženit, děti z takových svazků byly dávány na výchovu sedlákům.

A Josef II., obdivuhodný osvícenec? Vůči Romům kladl důraz na školní docházku, vyučení se řemeslu, povinnou návštěvu kostela, na zlepšení hygienických podmínek. Poddaní měli Josefa II. za dobrodince, Romové mu začali říkat “druhý Herodes”. Tak se nevyplácí – ač dobře míněná – “pomoc” a zásah do přirozeného vývoje, jak toho budeme svědky později.

A Romové se snažili udržovat i v novém prostředí vlastní KULTURU.

026 027 028
Tak nějak žili už v 18. století usedlí Romové po celém Slovensku. Jejich bydlení se příliš nezměnilo, některé osady stojí dodnes a pramálo se svým vzhledem posunuly do 21. století. Však o tom víc víme ze samostatné kapitoly. ( viz. BYDLENÍ )

V Čechách žili Romové převážně kočovně, na Moravu kolem roku 1690 povolal Dominik Ondřej Kounic ze svého majetku
v Uhrách vajdu Štefana Daniela do Uherského Brodu. A byl to úspěch! Postupně se tu usazovaly další řemeslnické rodiny. Velmi obratní kováři, specializovaní na výrobu hřebíků, řetězů a vinařského nářadí (knejpy).

Danielovi potomci se pak rozešli po širokém okolí a všude byli ctěni pro svůj kovářský um. I jiná romská řemesla byla žádána, proto sem proudily další a další rodiny a na okraji řady měst a obcí vznikaly romské osady. Tito přistěhovalci se dokázali sžít s místními, stali se jedněmi z nich a snad vůbec nejvíc později doplatili na běsnění nacistů.

Smutné. Ale podtrhněme fakt, že se našla velká skupina Romů, která bez problémů vycházela s původním obyvatelstvem! Byla jím uznávána, byla jím chráněna, byli to “jejich Romové”.

Jednoznačně kočovně dál žili hlavně olašští Romové. Do poloviny 19. století byli v postavení nevolníků v knížectvích Valašsko a Moldavsko, pak se rozprchli po celé Evropě.

030
Po vzniku Rakousko-Uherska dochází k sérii protiromských vládních opatření. Roku 1889 je přijat zákon o tulácích, vznikají donucovací pracovny a polepšovny,
k posílání šupem nebo postrkem do domovské obce.
V Uhrách přísná nařízení vydržela až do 1.světové války. Cílem prý bylo zajistit obyvatelstvu ochranu před potulnými Romy. Vždy v lednu zpracovávala okresní hejtmanství zprávu za uplynulý rok o potírání “cikánského zlořádu”, jak se tomu oficiálně říkalo.

1. světová válka rozbila Rakousko-Uhersko na řadu států a i Romové očekávali větší toleranci ze strany majority.
031
Omyl. Třeba v nově vzniklém Československu byl velice záhy připravován zákon
o omezování tuláctví a zahálčivého života. Pravda, na spontánní nátlak veřejnosti. Takže - mýlila se spontánně většina, anebo se měli za ten nos Romové přece jen chytit?
Všem bylo jasno, kam chystaný zákon směřuje, ačkoliv se ve formulacích nikde neobjevila zmínka o Romech. Roku 1927 byl zákon přijat a tvrdě omezil kočování vydáváním tzv. cikánských legitimací. Na druhé straně je třeba přiznat, že v Užhorodě vznikla vůbec první romská škola!


Evropu ovšem začal znepokojovat stín hákového kříže. A nacistická Říše to vzala vůči Romům skutečně zgruntu.
Rasistické německé zákony vyčlenily méněcenné skupiny lidí: Židy, černochy, Romy, zčásti i Slovany. Neměli podle těchto zákonů právo na život v lidské společnosti.
Připomeňme si dekrety německých císařů o pár století před tím!
Vznikla Říšská centrála na potlačování cikánství a podléhala přímo Himmlerovi. V Německu a v Protektorátu Bohmen und Mähren byly zřizovány pracovní tábory, postupně přezvané na “cikánské tábory”.
Odtud byly celé rodiny deportovány do koncentračních táborů, zejména do Osvětimi II. - Brzezinky. Od roku 1943 sem nacisté soustředili Romy z Německa, Protektorátu, Polska, Francie, Nizozemí, Belgie, Chorvatska, Maďarska, Litvy, Norska, Ruska. Jen v noci z 2. - 3. 8. 1944 tu bylo zavražděno v plynových komorách na 3000 vězňů, především starších lidí a matek s dětmi. Protože převozům do koncentračních táborů předcházelo masové vyvražďování Romů v Polsku, na Krymu, Ukrajině a jinde, odhaduje se, že během 2. světové války zahynulo na 300.000 evropských Romů.