Už se představovali jinak, pomohli ke vzniku nového mýtu a následně historického omylu. Tábořili před nějakou dobou na Peloponésu u města Méthoné, poblíž pahorku, který se nazýval Gype nebo Malý Egypt.
Ležení mělo několik stovek stanů, Romové se tu živili kovářstvím, koželužstvím a dalšími řemesly, která dobře ovládali. Když pak pokračovali v cestě, poctivě říkali, že “přicházejí z Egypta”. To vzbuzovalo zájem, a proto dali průchod fantazii.
Vyprávěli, že jsou odpadlíci, kteří odmítli pomoc Panence Marii, když ji pronásledoval Herodes, a proto je trestá Bůh putováním bez oddechu. O Indii se už nezmiň
ovali, novou
legendu vzali za svou a brzy se jim měla hodit.
Na podobně lákavou notu pro ucho středověké Evropy hráli jinou legendou: že se zúčastnili pronásledování Mojžíše a koho nezatopilo moře, rozběhl se na všechny strany světa. Nebo že romský kovář ukoval hřeb do Kristova kříže. Znali křesťanskou dějepravu? Museli! A zřejmě – jako pak celá staletí – uměli získat přízeň.

Sindel se svými třemi vojvody se objevuje roku 1417 v Budíně a s dobrozdáním, listem od Uherského sněmu,míří do Košic
a pak přes Levice jižním Slovenskem
do Bratislavy. Tady se původní skupina asi tříset lidí dělí a vydává se různými směry. Všude se Romové představují jako kajícníci z Egypta a obyvatelstvo je přijímá pohostinně, šlechtici
i panovníci jim vydávají
ochranné listiny. Ještě 17. 4. 1423 vystavil římský král Zikmund Lucemburský na slovenském Spišském hradě list pro “cikánského vojvodu Ladislava”. Obrací se v něm na všechny své državy, města a měšťany: “Důrazně vám přikazujeme, abyste vojvodu Ladislava a jemu podřízené Cikány žádným způsobem neomezovali, ale všestranně je podporovali a ochraňovali...”
Zikmund Lucemburský

Ale vraťme se do roku 1417.
Nejrychleji putuje Panuel. Prochází českými zeměmi, jak je zřejmé ze zápisů ve Znojmě a v Praze, a ještě téhož roku se objevuje ve svobodných severoněmeckých městech.
Sindelo tolik nepospíchal a patrně se mu zalíbilo ve středním Německu, protože na delší dobu zakotvil v okolí Ravensbrücku.
Michal se i s Ondrejem objevuje roku 1418 v Curychu a pak už sám pokračuje přes Savojsko do jižní Francie.
O devatenáct let později se ukázal i se svými lidmi v Barceloně.
A Ondrej? Ten byl patrně ze všech vojvodů nejprůraznější a přinesl Romům nejvíc. Dobrého i špatného. Roku 1422 jeho skupinu poznala Basilej, pak zamířil na Apeninský poloostrov, kde měl konflikt
s Boloňany. Romové sem přinesli první marionetky, ale během produkce se romská mládež příliš starala o měšce měšťanů. Což vzbudilo celkem pochopitelnou nevoli, jak se dočteme
v boloňské kronice z roku 1422.
Ondrej raději spěchá do Říma, kde se mu daří získat od Martina V. ochranný list. Smyšlený mýtus o Panně Marii byl i pro papeže natolik věrohodný, že uložil Romům putovat sedm let evropskými zeměmi a činit pokání. Zároveň ovšem jeho list zajišťoval pomoc, ochranu a almužny na těchto cestách.

A Romové nelení a putují. Objevují se v Marseille a roku 1447 v Paříži. Není nezajímavé si ozřejmit, jak dokázala původní asi třístovka lidí během nedlouhé doby procestovat téměř celou Evropu.

Už putovali v zádech s novou legendou, která se projevila v různých jazycích.
španělsky - Gitanos řecky - Gyptoi
anglicky - Gypsies francouzsky - Gitanes
holandsky - Gyptenaers slovensky - Farahúni
maďarsky - Phárao-népe = faraonův lid
Ale ve francouzštině také Bohémiens, protože prý přišli z Čech. Což později dotvořilo slovo “bohém”, tedy svobodný člověk, který vždy a za všech podmínek žije po svém a nenechá si do ničeho mluvit.
Kde všude najdeme souvislosti s Romy!
Měli bychom se rovněž zamyslet nad vrcholícím středověkem, jímž se Romové dokázali pohybovat s takovou obratností. Vždyť i komoňstvům králů a císařů trvalo tehdy několik týdnů, než se dostali z jedné metropole do druhé! A opět si uvědomme, že romipen = romství má mnoho do sebe. V Uhrách byl panovníkem Zikmund Lucemburský. V letech 1410-1437 vládl i
v Německu. A Romové si ho dokázali - jak víme - už ve Spiši získat.

V Čechách se schylovalo k husitským bouřím.


husitske zbrane

Už v roce 1399 se dovídáme z “Popravčí knihy pánů z Rožmberka” o Cikánovi černém, Ondřejovu pacholku. V Palackého “Starých letopisech českých” je zaznamenán údaj z roku 1416: “Také toho léta vláčili se cikáni po české zemi a lidi mámili.” Potom zprávy o Romech z těchto míst utichly. Opravdu se uměli vyhnout revolučním a jiným kvasům!

Švýcarsko je nejstarší evropskou demokracií v novodobých dějinách, počátek švýcarské konfederace se datuje rokem 1291. Romové tudy v době svého rázného pohybu vlastně jen proběhli.

Dařit se jim mohlo ve Španělsku, kde byl klid a ze silné námořní flotily tryskalo bohatství.

A Francie?


Zamířili sem sice během stoleté války s Anglií, ale rychle se vytratili dál do Španělska. V duchu svého obvyklého chování v době střetů, válek, nepokojů. V Paříži se objevili až dlouho po upálení Johanky z Arku. Vládl tu král Karel VII. a jeho finanční reformy přinášely rozkvět.

Všude si tedy Romové věděli rady a všude byli přijímáni. Jednak kvůli různým věhlasným doporučením, jednak pro svůj zajímavě odlišný ZPŮSOB ŽIVOTA